Drobné zamyšlení nad (ne)obyčejnou životní maličkostí

9. dubna 2012 v 21:29 | Leňulí |  Moje malá myšlenkárna
Byly to těžké dny, pořádně těžké. Ale právě to nejhorší, co vás v životě potká, vám pomůže v tom, abyste ho dál vedli tím správným směrem. A to je právě ten důvod, proč jsem to nevzdala, proč jsem pořád tady, pořád naživu...

Říká se, že předtím než umřete, projede vám před očima celý váš život. Všechny vzpomínky na babičku, která vás hlídala, kdy rodiče mizeli do ruchu velkoměsta za zábavou, na maminku, jak byla tlustá, než jednoho dne přivezla domů malého bratříčka, na školku, kde jste se vodili za ručičky a svět byl pro jednou jen o hrách a spánku, na dlouhé roky strávené ve školních lavicích a házení očkem po prvních láskách, na studentský život na vysoké škole a poté i na život plnohodnotně dospělého a vzdělaného člověka, chodícího každý den za prací... Tak takhle a možná ještě lépe by měla prohlídka vašeho života ve zkratce vypadat, tedy podle scénáře jak vystřiženého z amerického filmu.
Je to krásná idylka, jenže na nic z toho jsem neměla čas. Je to jiné, když se ve filmu rozhodne hrdina zemřít s tím, že jde bojovat na život a na smrt do války, a když sedíte doma při drobné rodinné oslavě a svět najednou zmizí. Není čas na nějaké to procházení jednotlivých životních etap, nikdo vám neřekne, že je k tomu ten pravý čas...
A tak jedete na svou poslední cestu do nemocnice, aniž byste si naposledy projeli svůj životní příběh. Žádné sbohem, žádné slzy... Vždyť ji zachrání, zatím není důvod... ale co když ne, co když zbývá už jen posledních pár nadechnutí, než se plíce naplní naposled? Jak mohu vědět, že se ještě někdy vrátím, že znovu otevřu oči do tohoto světa plného tak vyostřených emocí...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Styles ♥ Mrs. Styles ♥ | Web | 9. dubna 2012 v 21:31 | Reagovat

je to těžký ://

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama