To, co je opravdu důležité, zjistíte až do vašeho života zasáhne smrt

19. května 2010 v 20:53 | Leňulí |  Moje malá myšlenkárna
Je to tak. Vždycky bylo a vždycky bude. Nikdy to nezjistíte, pokud vás to nepotká.
Kamarádce o víkendu umřel strejda. Bylo mu kolem čtyřiceti let. Důvod? Mozková příhoda. Měla ho ráda. Moc ráda.
Celý den dneska chodila jako tělo bez duše a na nic se nemohla soustředit. Bylo mi jí líto. Víc než to.
A něco moc smutného mi tím připomněla... =(


Byli jsme na dovolené a všechno bylo fajn. Bylo to loni u Máchova jezera. Byl nádherný letní den. Sice byly hlášeny šílené lijáky, ale na obloze nebyl ani mráček. Rodiče se rozhodli naposled si zaplavat k ostrůvku asi 500 metrů od břehu.
Všechno bylo v pohodě. Já a ségra jsme seděly na pláži a četly si. Najednou slunce zakryla rychle příchozí clona mračen. Byla temně šedá a nevěstila nic dobrého. Zkontrolovaly jsme rodiče. Pomalu se vydali na zpáteční cestu, ale ještě jim necelých 400 metrů zbývalo.
Zoufale jsem pohlédla na mraky. Začal se zvedat vítr, který pomalu získával na síle. Většina lidí z pláže se pomalu začala balit. Po jejich vzoru jsme se taky pustily do sklízení našich krámů.
Když jsme byly hotové, sedli jsme si před batoh a čekaly s nachystanou osuškou, až rodiče dorazí. Vítr se mi pokoušel uloupit klobouk, ale naštěstí jsem stihla včas zareagovat a klobouk podržet.
Po chvíli se rodiče konečně vyškrábali na břeh, unaveni po boji s vlnami, způsobenými tím stejným větrem. Osušili se, oblékli a už nám nic nebránilo v tom, vydat se směrem k chatce, v které se nám nabízel úkryt. Snad jen jeden malý háček tu byl.
Abychom se dostali do bezpečí chatky, museli jsme projít lesem, přes most a pak znovu skrze les. Vzhledem k tomu, že vítr už byl tak silný, že vyvrátil pár stromů, jsme se cesty obávali, ale jinou možnost jsme neviděli.
Les jsme překonali rychle. S mostem to bylo horší. Opatrně jsme se přidržovali zábradlí aby nás vítr neshodil. Spolu s námi přecházela mostek spousta jiných.
Přišel větší poryv větru, slyšeli jsme silné zapraskání a výkřik, následovala rána a otřes. Všichni viděli, co se stalo. Vyvrátil se strom. Ale k čemu ten výkřik?
Přihnali jsme se ke spadlému stromu a pod ním jsme našli člověka. Někdo z něj už stihl odhodit pár větví. Všude měl odřeniny, byl to mladý asi dvacetiletý kluk. Slyšela jsem, jak někdo volá záchranku. Ale bylo to jak z velké dálky. Nic jsem nevnímala, byla jsem v šoku. Kdyby mě rodiče neprobrali s tím, že musíme jít, asi bych dál zírala na jeho bezvládné tělo.
Odešli jsme. Spíš utekli. V chatce jsme rychle sbalili všechny svoje věci a odjeli co nejrychleji pryč od toho místa. Od té bouřky.
Za nějaký čas jsme o tom znovu slyšeli. O té bouřce. O tom klukovi. Jeho zranění byla příliš velká, neměl šanci přežít...

Na závěr dvě malá a jistě známá moudra:
Žij tak, jako by byl každý den ten poslední.
Žij tak, abys ničeho nelitoval.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Minka Minka | Web | 19. května 2010 v 21:19 | Reagovat

to byl nepříjemný zážitek.. :-(

2 kriza kriza | Web | 19. května 2010 v 21:27 | Reagovat

Pokus o první pomoc? To jste jen tak odešli???

3 Leňulí Leňulí | Web | 19. května 2010 v 21:29 | Reagovat

[2]: Bylo kolem něj asi šest jiných lidí. Jen jsme zavazeli.

4 Lucerna Lucerna | Web | 19. května 2010 v 23:13 | Reagovat

suhlasim, presne tak by sa malo zit, ved nevieme dna ani hodinu..
smutny ale aj poucny zazitok,, pekne napisane :-)

5 Tomáš Tomáš | Web | 20. května 2010 v 16:11 | Reagovat

Hm to byl hodně špatnej závěr dne.
Moudra jsou moudrá - jak taky jinak

6 Awali Awali | Web | 21. května 2010 v 23:51 | Reagovat

mmm.. je to tak .. ze prichadzame a ani nevieme ze mozno dnesok je posledny.. a aj tak mame na salame.. Nemohla si nic robit ale nuti to premyslat :-?
a prepac .. som tu dlo nebola.. vm to zajtra hadam vynahradim ;-)

7 Awali Awali | Web | 22. května 2010 v 19:48 | Reagovat

a som si tak spomenula ked som nad tym rozmyslala .. ako som si pred casom porezala prst.. a pol dlane mi okrvilo ze som ju necitila a bola biela . a az potom som si vazila ked som znova zacala citit.. ked som mohla pohnut s prstami a tak .. proste aj toto to potvrdzuje ;-)

8 vali vali | Web | 25. května 2010 v 13:22 | Reagovat

:/ to je smutný...je mi toho kluka líto...S těmi moudry, je to pravda....říkáme si kdoví, kdy umřem, až budem hrozně staří, ale přitom nás může dneska srazit auto....a když přežijem, tak si uvědomíme, co je pro nás fakt důležitý....ty věci, který pro nás byly nejdůležitější, skluznou úpně dolů, a věci nejmíň důležité vytvoří kostru hodnot....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama