Sbohem, lásko...

8. května 2010 v 13:12 | Leňulí |  Vytvořeno v návalu inspirace
Zítra brzy ráno odjíždím do Nizozemska a přijedu až v sobotu.
Nemám ráda přednastavené články, takže jsem žádné nechystala. Jen jsem se rozhodla dát vám sem ještě jednu povídku než bude na týden klid...
A jeden malý postřeh před slíbeným výtvorem...
Tak nějak jsem zjistila, že ve většině z mých povídek zabiju, nebo se alespoň pokusím zabít jednu z postav... I když absolutně nevím, proč to dělám... Je tu nějaký psycholog, který by mi to mohl vysvětlit?
P.S. To, že nejsem až tak úplně normální, dávno vím... =)


"Sbohem, lásko."
Zaklapl dveře a odešel. Odešel z mého života. Napořád. Říkal dokonce, že na nějaký čas odjede ze země. Byli jsme spolu už přes dva roky a on si jen tak přijde, že už mě asi nemiluje a že bychom si měli dát na čas pauzu. No to snad není možný!
Potřebovala jsem se probrat. Bylo sice kolem tří hodin odpoledne, ale přesto jsem vlezla pod ledovou sprchu, která zanechala růžové flíčky všude na mé kůži, abych se probrala.
Po ní už jsem myslela poněkud jasněji. Co budu dělat zbytek dne? Musím se nějak zabavit. Koukla jsem na internet, do kdy mají otevřený nejbližší ski areál, sbalila jsem prkno a vyrazila.
Strávila jsem tam necelých pět hodin a když jsem přišla domů, praštila jsem sebou rovnou do postele a spala až do rána.
Když jsem se vzbudila slunce už bylo celkem vysoko. Koukla jsem na budík a lekla se, když mi napověděl, že je něco málo po desáté. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je sobota, takže jsem se opět uklidnila.
Rozhodla jsem se vydat na nákup s taškou a připraveným seznam, co mi doma chybí, abych se pokusila zahnat myšlenky na něho.
V obchoďáku to celkem šlo. Myšlenky poletovaly kolem nákupu a seznamu, dokud se je nerozhodla vyrušit dvojice zamilovaných teenagerů. Drželi se za ruce a zvažovali, co by si měli nakoupit do svého společného bytu, jenž si záhy toužili pořídit.
Udělalo se mi špatně, tak jsem rychle naházela do košíku, co jsem potřebovala, zaplatila a vypadla ven.
Cestou zpátky městem jsem prošla kolem trafiky. Můj pohled upoutal denní tisk, kde velký titulek hlásal hromadnou autonehodu. Už ani nevím proč, ale vzala jsem ty noviny a rozevřela je. Normálně mou pozornost takové zprávy nezískají, teď jsem ale měla divné nutkání se na to blíž podívat.
Pod titulkem byla velká fotografie a tam… Zůstala jsem zírat. Bylo tam mně povědomé auto. Jeho auto. Rozbité až příliš na to, aby měl jeho řidič šanci přežít. Zamotala se mi hlava a upadla jsem.
Potom jsem se probudila, zalitá potem.
Byl to jen sen. Jen hloupý sen. I když jen na půl. Opravdu se se mnou včera rozešel, ale žádná nehoda se nestala… nebo ano?
Rychle jsem se oblékla a vyběhla z domu k trafice. Popadla jsem nejbližší výtisk novin a mrkla na přední stranu. Pokoušely se o mě mdloby.
Na přední straně byl titulek, oznamující hromadnou havárii na zledovatělé dálnici s tím, že je přes třicet mrtvých a pod ním byla ta stejná fotografie jako v mém snu…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Awali Awali | Web | 8. května 2010 v 19:09 | Reagovat

:-( ..
stastnu cestu ;-) ..

2 Tomáš Tomáš | Web | 8. května 2010 v 21:45 | Reagovat

Tohle se klidně mohlo opravdu stát. Moc hezké. Jsi mistr krátkých povídek. Ty jsou nejtěžší.

3 Tomáš Tomáš | Web | 8. května 2010 v 22:04 | Reagovat

To těžko. Na to nemám buňky. :D  :D Jedině, že bys byla moje ošetřující lékařka. :-D

4 Lucerna Lucerna | Web | 9. května 2010 v 17:19 | Reagovat

.. stastny navrat .. :-)

5 Tomáš Tomáš | Web | 14. května 2010 v 17:48 | Reagovat

Tak už zítra. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama