Věříte?

30. dubna 2010 v 14:39 | Leňulí |  Vytvořeno v návalu inspirace
Zase jedna povídka. Doufám, že bude zajímavá a přijdete na to, kdo má být první postava, se kterou se hrdinka setkává... ;)


Místnost byla zalitá oslňujícím bílým světlem. Všude panoval mír a klid, až mi to nahánělo hrůzu. U francouzského okna stála bíle oděná postava a dívala se na zahradu. Vykročila jsem směrem k ní.
"Stůj," vyzvala mě.
Měla uklidňující, ale přesto poněkud přísný hlas.
"Kdo jsi?" Zeptala jsem se.
"To není důležité, spíš mi řekni, co jsi dělala před deseti minutami." Řekl, a dál se díval z okna, jakoby hlídal, aby mu něco neuteklo.
Zamyslela jsem se. Před deseti minutami? To jsem byla… tady? Kde? Celou dobu jsem tady? Jak jsem se tu vzala?
"Já… Já nevím," zněla moje odpověď. A zastyděla jsem se za svou neznalost.
"Tak mi aspoň řekni, jak se jmenuješ."
Jednoduchá otázka. A přitom složitá.
"Jmenuji se…" Zase ten stejný výpadek. Neznám svoje jméno, nevím, jak jsem se tu objevila, ani kdo je moje rodina. Nevím nic.
Muž se ke mně otočil. Pohled na něj mě ohromil, až se mi podlomila kolena a já tvrdě dopadla na podlahu.
Byl velmi starý, starší než kdokoli, koho jsem zatím mohla vidět. Ale vyzařovala z něj krása silnější, než jakou vidíte na první pohled. Měl nádherné hluboké oči, plné zkušeností a poznání, bílou pleť bez vrásek ale šedivé vlasy, které popravdě prozrazovaly, že už něco zažil. Vypadal, jako by prožil tisíce životů a přitom za sebou neměl ani půlku svého vyměřeného času.
"Vstaň, dítě," usmál se na mě a podal mi ruku.
Dívala jsem se na něj vykulenýma očima a nebyla schopná jediného pohybu.
"Nemusíš se bát," pobízel mě znovu.
Konečně jsem se odhodlala, chytila se jeho křehké a přesto silné ruky, a vytáhla se na nohy.
"Žiješ krásný život, plný lásky, štěstí, ale i utrpení, a budeš ho žít dál. Ještě nenastal tvůj čas. Jdi a uzdravuj lidi, jak tomu bylo a má být." Naposled se usmál a pak mi celá místnost zmizela. Na chvíli se rozhostilo ticho a ze všech stran na mě doléhala tísnivá tma.
Poté mé uši zaslechly první zvuky.
"Je zpátky."
Poznala jsem ten hlas, patřil mé sestře Kláře.
"Ahoj miláčku. Ty jsi mě ale vyděsila." Ozval se mi u ucha Ondra.
Cítila jsem, jak mě drží za ruku. Ale cítila jsem tam ještě nějaký dotyk. Kousek výš, asi někde v oblasti loktu.
"Aój, mamíí." Karolínka. Moc jsem ji toužila vidět, ale otevřít oči pro mě představovalo nepopsatelnou námahu. Povedlo se mi až na potřetí.
Když jsem viděla ten její malinkatý obličejík, plný štěstí, musela jsem se usmát. Bolelo to. Podívala jsem se na manžela. Ve tváři měl pravý mučednický výraz.
"Kde to… jsem? Co se… stalo?" Vykoktala jsem pomalu a přerušovaně.
Ondra se na mě podíval a pomalu odpověděl.
"Víš, lásko, jsi v nemocnici, měla jsi nehodu. Na malou chvíli jsem se bál, že jsem tě ztratil, ale sestřička… Klára, myslím, tě spolu s doktory vrátili zpět, teď už to bude dobré. Všechno bude dobré…"

Otázka na závěr... Věříte tomu, že je něco po smrti? Co myslíte, že se stane, když nadejde onen okamžik?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 <[C.l.a.i.r.e]> <[C.l.a.i.r.e]> | Web | 30. dubna 2010 v 15:34 | Reagovat

Krásné :-) a smutné :-) máš obrovský talent :-) Moc se mi to líbí :-)

2 Tomáš Tomáš | Web | 30. dubna 2010 v 18:01 | Reagovat

Mimořádné, prostě super. Kdo to byl? To je jedno jak si kdo nazve. Pro mne nějaká vyšší moc, pro něko třeba bůh, anděl já nevím. Každopádně kdybych byl vydavatel, tak tvé povídky hned vydám. A byl by to bestseller.

3 Awali Awali | Web | 30. dubna 2010 v 18:17 | Reagovat

jeeeeej je to naadhernee.. verim v posmrtny zivot.. co bude vtedy? no myslim ze to zavisi od toho ako sa na nu pripravime ;-)
A moc dakujem za pochvalu .. som rada ze sa ti pacia ;-) tam kde byvas to mas dobre pretoze v Rajci je moc krasne :) ale Eistein je mrtvy a ani ja sa necitim dobre :-D ale nee .. :-D  P.S: nic nezastavi lasku k pampeliskam 8-)

4 Tomáš Tomáš | Web | 30. dubna 2010 v 18:40 | Reagovat

Třeba něco takového někdy viděl autor toho filmu a inspirovalo ho to. Je to klidně možné.
Ještě k tomu životu po životě. To je na moc dlouhou diskusi, ale podle mne na tom může něco být. Taky co jiného čekat od fanatika který na 100% věří v E.T.
R.Moody moc zajímavé čtení.

5 Tomáš Tomáš | Web | 30. dubna 2010 v 21:20 | Reagovat

K tomu prvnímu (Věřím v převtělování): to je podle mého hodně pravděpodobné, že to tak je.
Ten posmrtný život, to je složitější. Nedá se to probrat jen takhle na netu. Musel by se napsat nějaký článek na tohle téma a získat nějaké lidi do diskuse a bavit se o tom delší dobu.Nejde to probrat v pár komentech a za pár minut. Popřemejšlím o tom a mohli bychom se o něco takového pokusit. Článek bych rozeslal na několik jiných servrů. Tím by se získali lidi. Mohlo by to být zajímavé.

6 Lucerna Lucerna | Web | 1. května 2010 v 19:05 | Reagovat

Nevim co sa stane, ale verim ze neco bude.. :-D predsa to tymto "uzasnym" zivotom nemoze koncit:-)
krasne a vsak sa mi zda ako keby mala mat ta poviedka pokracovanie, ale sa mi to len zda? :-D

7 Leňulí Leňulí | Web | 2. května 2010 v 10:14 | Reagovat

[6]: Některé povídky je lepší nechat otevřené, aby neztratily jiskru sobě vlastní. :-)  ;-)  :-P

8 Awali Awali | Web | 2. května 2010 v 13:40 | Reagovat

S tym kocurom som si to az teraz vsimla.. a fakt.. :-D  :-D
No to je s Lucernu take verejne tajomstvo ;-)

9 Vivi Vivi | Web | 7. května 2010 v 21:20 | Reagovat

Krásná povídka.
Věřim v posmrtnej život. Teda nevim jakej bude. Mám dvě teorie. Buď se znova narodíme a nebo se staneme duchem. A od chvíle co sem viděla film Sebevrazi-příběh z onoho světa, začínám uvažovat nad možností že se všichni sejdeme tam nahoře. Což by mě fakt neskutečně vytočilo protože doufám že po smrti potkám taky někoho normálního :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama