Kapitola 5.

6. dubna 2010 v 16:49 | Leňulí |  Vytvořeno v návalu inspirace
Hrozně dlouho jsem přemýšlela, které pokračování by bylo pro tenhle příběh to správné. Pro vaši informovanost jsem měla v hlavě asi tři typy rozvoje děje.
Doufám, že jsem nakonec vybrala to nejlepší možné. =)


Zkouška

Hrozně moc jsem si přál poručit nohám, aby mě odsud co nejrychleji dostaly, ale nešlo to. Nebál jsem se hřbitova. Byl jsem tu s Radkem snad stokrát. Bavilo nás procházet se tady po tmě a nasávat tu krásnou atmosféru. To ohlušující ticho.
Tohle bylo jiné. Měl jsem divný pocit z toho, co tam na mě čeká. Kdo to bude? Žena? Muž? Dítě? Bude to vůbec člověk? Tohle se mi nějakou chvíli honilo hlavou. Do doby, než se mě Michal rozhodl vyrušit.
"No, měli bychom jít dál," prohlásil a vzal za kliku. Brána se s hlasitým zavrzáním pomalu otevřela.
Vydal se po cestě mezi hroby. Otupěle jsem ho následoval. Šli jsme nějakou dobu rovně, pak doprava, znovu rovně a nakonec doleva.
Nečekal jsem, že prudce zabrzdí, takže když to udělal, vrazil jsem do něj.
"Kam koukáš?" Utrhl se na mě.
"Promiň," vysoukal jsem ze sebe.
Rozhlédl jsem se kolem. Stáli jsme na konci hřbitova a koukali do lesa. Teda já jsem koukal do lesa. Když jsem mrknul na můj doprovod, vypadalo to, že vidí něco víc. Usmál se a kývnul hlavou do lesa jak na starého známého.
Otočil jsem se zpátky čelem k lesu. Kdybych mohl křičet, udělal bych to, ale hlasivky mě zradily stejně jako nohy. Tak jsem tam jen tak hloupě stál a tiše koukal jak se ke mně přibližuje temná postava. Nešla. Plula vzduchem. Skoro jakoby se vznášela. Ale to nebyl důvod mého zděšení.
Vedle hubené postavy v plášti si totiž vykračoval "malý" asi dvoumetrový drak. Otočil jsem se na Michala, abych viděl, jak se tváří on. Pořád ještě se usmíval. Asi mu nedošlo, že si nás ten dráček dá s největší pravděpodobností k večeři.
Kouknul jsem zpět na tu osobu s drakem. Byla od nás pořád ještě dobrých deset metrů. Moje nohy si konečně vzpomněly, k čemu jsou a začal jsem pomalu couvat k bráně.
Jeden krůček, druhý,… Už jsem couvl o necelý jeden krok, ale v tom mi něco chytlo ruku tak pevně, že jsem neměl šanci se jakkoli silnými pokusy osvobodit.
Střelil jsem pohledem k mému vězniteli. Lekl jsem se, když jsem zahlédl další dva "doprovody" v kapucích, kteří dovedli mé kamarády. Do této chvíle jsem měl pocit, že jsem tu s Michalem, drakem a jeho majitelem sám.
Ale první náznaky mého nadšení okamžitě zmizely. Radek a Kuba měli snad ještě horší výraz něž předtím já.
Radkův doprovod (můj věznitel) mě otočil tak, abych viděl na příchozí. Za dobu mého couvání a pozorování už se stihli dostat až k nám a s nimi i jiná atmosféra vzduchu.
Cítil jsem se jako pod drogou. Dokázal bych všechno na světě, jen kdyby mě k tomu pustili. Hned jsem to potřeboval vyzkoušet. Vytrhl jsem ruku ze sevření mého věznitele jako kdyby mě drželo pětileté děcko.
Podíval jsem se na draka, oči mu zvláštně zajiskřily, postavil se na zadní a začal vrčet.
Jsem moc mladý na to, abych umřel, řekl jsem si a dal se na útěk. Vzdálenost, kterou bych normálně zvládl za deset minut jsem překonal za necelou čtvrt minutu. Tušil jsem, že strach umí s člověkem dělat divy, ale že by až takové?
K bráně hřbitova mi zbývaly jen dva kroky. Když v tom se přede mnou objevila ona tajemná postava a znemožnila mi tím útěk. Pokusil jsem se utéct jinudy, ale neměl jsem šanci. Byl jsem obklíčen. Zoufale jsem se podíval na své kamarády, kteří stáli v pozadí a jako v tranzu stále zírali do lesa.Cizinec ke mně tiše promluvil.
"Složil jsi zkoušku, synu," řekl udýchaně. Pomalu si sundal kapuci a já poznal, že se pod ní skrývá můj otec…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 6. dubna 2010 v 17:19 | Reagovat

wau, ten ma ale tatku:D uz sa necudujem ze sa mali odstahovat
treba chodit pravidelne behat, nikdy nevies kedy sa to bude hodit :-D

2 Pimi Pimi | Web | 6. dubna 2010 v 19:20 | Reagovat

Docela fajn až na zítřejší testík z Vl. :-(  :-(

3 Katarin Katarin | Web | 6. dubna 2010 v 21:18 | Reagovat

Nemůžu furt uvěřit že to píšeš ty :) Je to dokonalé , prostě talent..vše dává smysl je to pěkně napsaná..perfekt

4 Katarin Katarin | Web | 7. dubna 2010 v 14:05 | Reagovat

DĚKUJU :-*

5 Tomáš Tomáš | Web | 7. dubna 2010 v 14:11 | Reagovat

Super.

6 Edwardův brácha Edwardův brácha | Web | 7. dubna 2010 v 19:35 | Reagovat

Děkuji za Váš poznatek - nahání mi hrůzu. Jestliže je Marta opravdu vlkodlak, jsem pravděpodobně ve velikém nebezpečí!

PS: Jsem věru rád, že se z tajemného cizince vyklubal jeho otec! Skládám Vám poklonu - píšete velmi poutavé články.

7 Lucerna Lucerna | Web | 7. dubna 2010 v 21:03 | Reagovat

Leni ja se te bojim, bojim :-D tak na medicinu, urcite? nerozmyslis si to.. :-D
ale dufam ze nechces byt tiez policajna patologicka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama